Životní restart
Včerejškem skončil můj pracovní poměr, teď jsem oficiálně nezaměstnaný. Zajímavé, najednou si mnohem víc uvědomuju ty dobré stránky, které to zaměstnání mělo - báječný pocit bezpečí ze stálého příjmu, práce fakt snadná, moje přímá nadřízená byla chytrá a výborně jsem s ní vycházel, v týmu vládla přátelská atmosféra, spousta času vykecávat.
Proč že jsem to odešel? Udělal jsem vélkou chybu? Ne, to se jen moje pochybovačská mysl snaží trochu mi to zpestřit. Nebyl jsem spokojený a cítil jsem se mizerně. To je docela dobrý důvod snažit se o změnu.
Teď jde ovšem o to, aby to nebyla změna k horšímu. Najít si práci v Česku by nebylo asi až tak těžké, ale to nechci. Chci si zkusit splnit sen a vyrazit do Španělska. Tamní pracovní trh má ovšem svá “špecifika” a moc nevěřím, že bych si našel nějakou dobrou práci tam.
Zvažoval jsem i možnost jít do toho dobrodružně a zkusit workaway, kdy člověk nějaký čas cestuje a pracuje výměnou za nocleh a jídlo. Tak bych se mohl porozhlédnout po Španělsku a najít si dobré místo pro život. Mimochodem, jako klukovi se mi hrozně líbila knížka Vandrovali vandrovníci; podívat se po světě a cestou si vydělávat a učit se nové věci, to mi vždycky znělo jako sen.
Workaway jsou ovšem většinou fyzické práce. Po letech sezení u počítače by mě i lákalo zkusit zase chvíli máknout rukama, jenže ty moje problémy se zádama tenhle plán maří. Sice se to pomalu lepší, ale pokaždé když něco zvedám, cítím všeliké píchání a loupání v kříži. Když si představím, že bych se vypravil jako správný Honza s batůžkem do světa a někde tam zůstal s hexenšusem…
Takže zbývá najít si fully-remote práci, nebo si vybudovat nějaký vlastní online byznys. A to rychle, protože mám úspory na pár měsíců života.
Sehnat práci plně na dálku pořád není úplně jednoduché, ale po pandemii jsou tomu firmy otevřenější, takže tady bych nějakou naději viděl.
Na vysoké jsem si přivydělával ve firmičce, která se zabývala analýzou dat. Patřila profesorovi, který mi vedl bakalářku. Hodně jsem se od něj naučil. Nejen o analýze dat - bral mě i na jednání s velými zvířaty z velkých firem, kde jsem si osvojil schopnost tvářit se inteligentně, zatímco mi pod oblekem stékal po zádech pot.
Nejsem člověk, který by se vracel do minulosti a přemýšlel “co by kdyby”, ale teď jsem se dostal k jedné věci, která ve mně občas hlodá - v půlce magisterského stupně jsme se s mojí tehdejší přítelkyní vypravili na prázdniny do UK a jak se tak občas život vyvrbí, pobyt se protáhl na skoro tři roky; už jsem se nevrátil ani do školy ani k rozvíjení kariéry v analýze dat. Škola i analýza dat mě přitom hrozně bavily.
No, pozdě bycha honit. Každopádně, analytické myšlení mám, ze školy solidní základy statistiky, hrát si s daty mě nepřestalo bavit, takže jsem se trochu udržoval v obraze a teď se snažím rychle se doučit co se dá. Těžko můžu konkurovat někomu, kdo má 20 let kariéry v oboru, ale v kombinaci s dalšíma věcma, co umím… třeba se někde budu hodit.
Další cesta, kterou zvažuju - udělat nějakou webovou aplikaci, která je dost užitečná na to, aby za ni pár tisíc uživatelů platilo pár dolarů měsíčně.
Vlastně mám několik takových aplikací napůl hotových - třeba když jsem se začal učit Španělsky, udělal jsem si jednoduchou appku, která mi s tím dost pomohla. Další jsem si udělal na analyzování tréninkových dat. Jsou to takové moje “quick and dirty” řešení, ale vypulírovat je a udělat z nich uživatelsky přátelské aplikace by se dalo za pár měsíců stihnout, když si máknu.
Zkoušel jsem na některých věcech dělat už dřív, ale tvořit něco při zaměstnání není snadné, i když to zaměstnání je lehké. Obdivuju lidi, kteří něco takového zvládli, ale mně to prostě nešlo.
Většinou jsem se do něčeho pustil, během pár dnů volna s tím pohnul v návalu prvotního nadšení, pak jsem tři týdny neměl čas, pak jsem se k tomu vrátil a trvalo mi tři hodiny než jsem se vůbec vyznal v kódu, co už jsem napsal, týden jsem na tom zas dělal, pak jsem měl v práci jeden z těch těžkých týdnů, kterých nebývalo moc, ale občas se vyskytly… a můj projektík se vlekl až nakonec vyšuměl do vytracena.
Teď volný čas mám. Je to jen na mně, ničím nerušen se můžu soustředit na cokoli budu chtít. Uvidíme, k čemu to dokážu využít. Jestli to dokážu využít. Jsem si celkem jistý, že věci nepůjdou tak, jak si představuju teď (to nikdy nejdou), ale jestli si v něčem věřím, tak v tom, že umím improvizovat a rychle se učím.